Recent reviews by PrometeheusCZ

Jsem trochu otrávený tím, že k získání všech achievementů musíte hru hrát dokola a dokola. Ztrácet tolik času opakovaným děláním úrovní nemíním... Kromě toho je však TD Defender of The Kingdom zábavná hra, která však nepřináší do světa tower defense nic nového.

K dispozici je slušná porce úrovní a obsahu. Celá plejáda nepřátel s řadou silných a slabých stránek. Deset typů věží, každá s několikastupňovým upgradováním. Tři kouzla, které pomohou znesnadnit postup protivníků k vytyčenému cíli. Není to ta nejlepší Tower Defense hra, kterých jsem osobně nahrál mraky. Hudbu jsem vyměnil za svoji hned na začátku, tak jak je u mě u těchto her zvykem, ale hudba sama o sobě je relativně v pořádku. Libí se mi, že hra neopomíjí strategii – na jistých úrovních musíte vyhodnotit a zkombinovat věže a vše přehodnotit, jinak se úspěchu nedočkáte.

Budu hodnotit mírně a dám 5/10, solidní TD, která ničím nepřekvapí ani neurazí. Musím však uznat, že vývojáři cenu nepřestřelili a 2,4 eur je k této hře adekvátní.

Žádná hra na světě není dokonalá, nicméně tato hra mě nezaujala snad ničím, co nabízí. Vývojář si zde nedal příliš mnoho práce. Působí to na mě jako rychle splácaná hra, kde se znovu a znovu opakuji stejné motivy a prvky zombie. Příběh žádný, cílem hry je přežít několik nocí v chajdě u lesa, z kterého se vynořují zombie. Musíte odrážet jednotlivé vlny a přežit každou noc.

Nedivil bych se, kdyby to bylo splácané v nějakém Game Makeru a zombící koupené v nějakém licencovaném balíku. Grafika ničím nezajímavá, ale jedno se upřít nedá, atmosféra je alespoň trochu děsivá v kombinaci podivných zvuků, šeptajících stěn a jumpscares, proto si hra nezaslouží úplnou nulu.

Mám rád neotřelé originální hry a dlouho jsem se chtěl na tuto hru podívat. Upřímně, vůbec mě nenadchla, ba naopak. Nízkorozpočtová hra tohoto typu musí zaujmout, musí tam být něco navíc, nějaká přidaná hodnota, aby člověk byl ochoten nad ní trávit čas místo nad nadupaným blockbusterem.

Jsou zde dva typy hádanek. Naprosto triviální, kde za pomocí různých objektů a předmětů při řízení se selským rozumem postupujete od úkolu k úkolu, nebo velice složité hádanky, zejména ty, v kterých zadáváte nějaký kód, přičemž řešení kódu je únavné a ubíjející. Hra neukazuje, kolik čísel musíte zadat a zda je musíte zadat v určitém pořadí, pokud je zadáte nesprávně nikterak se to nedozvíte. Chcete-li se pokusit zadat kód znovu, musíte jej manuálně zavřít a znovu zadat.

Ovládaní je pro mě dost nepříjemné. Atypická Point & Click v kterých za normálních okolností jsou všechny akce prováděny pomocí myši, zde pro interakci musíte dělat všechno pomocí klávesnice.

Parkasaurus, vydařený simulátor zoo inspirovaný Jurským parkem. Nástroje a nastavení se mohou veteránům her ve stylu Sim City zdát jednoduché, ale vyplatí se je vyzkoušet. Především pokud hledáte relaxační způsob, jak postavit roztomilou prehistorickou zoo.

Na úvod hry, tradičně jako v jiných simulátorech, dostanete svůj liduprázdný, bohem zapomenutý pozemek a uděláte pár terénních úprav. Následně vylíhnete svého prvního dinosaura a přilákáte tak několik plachých návštěvníků. Není tu vynaloženo příliš velké úsilí k tomu získávat různé druhy dinosaurů. Existuje zde stroj času a vágní paleontologické výpravy za vykopávkami v terénu. Dále pak obchod, který prodává vejce dinosaurů. Podstatou hry je vydělávat více peněz rozšiřováním parku a získáváním nových dinosaurů, které přitahují více návštěvníků.

Hlavním zaměřením hry je péče o digitální dinosaury: Šťastní dinosauři vedou k šťastným návštěvníkům, šťastní návštěvníci znamenají více doláčů do vaší prkenice. Ve skutečnosti se tu dodržují překvapivě přesná zoologická pravidla. Nejlepších výsledků dosáhnete, když každý výběh přizpůsobíte ekologickým a sociálním požadavkům svého dinosaura, včetně dostatečného přístřeší a soukromého prostoru mimo výhled návštěvníků. To vyžaduje jistou strategii, nemůžete jen držet Velociraptora v kleci, aby se lidé mohli dívat.

Vaši návštěvníci samozřejmě potřebují obvyklá zařízení. Budete stavět koupelny, toalety, místa, kde se mohou najíst, kupovat suvenýry a učit se o dinosaurech. To je vše, co je součástí správce zábavního parku, ale Parkasaurus má třetí oblast základní hry: nejasně definovanou „vědu“.

Kromě standardního personálu zoo budete muset najmout vědce a paleontology, aby našli zdroje k odemknutí nových zvířat. To zahrnuje jejich zaslání zpět v čase, aby vykopali fosílie – počkat, proč musí projít časovým portálem, aby získali fosílie? Fosílie přece existují i nyní. To není objasněno, ale výsledkem je logická minihra, která vyžaduje, abyste nepřetržitě přijímali a aktualizovali své vědecké pracovníky tak, abyste vyčistili nánosy půdy od fosilií a odemkly nové druhy.

Na hře se mi opravdu libí přitažlivá grafika, uznávám však že to jistě není pro každého. Parkasaurus má velmi jednoduchou, “hranatou” grafiku, jako pastelově zbarvená hra z dob PS1, která se právě spustí v HD. Nikde není tato estetika dokonalejší než u samotných dinosaurů. Je to příjemná změna oproti různým licencovaným hrám jako je Jurassic Park.

Největší mínus je absence chovu dinosaurů, každé zvíře ve vašem parku musí být vylíhnuto z vejce, které si koupíte. Nepomáhá ani to, že druhy dinosaurů postrádají rozmanitost, v době psaní je k dispozici pouze 24 druhů. Parkasaurus je hra s časným přístupem, a to je mé jediné váhání v případném doporučení. Tato hra byla vydána v roce 2018, dnes se píše rok 2020 a stále neopustila early access. Nicméně věci se zlepšují a možná rychleji, než byste čekali od malého nezávislého týmu, který čítá pouze dvě osoby!! A kompatibilita se Steam Workshopem, který umožňuje ambiciózním moderátorům přidávat do hry své dinosaury a další parkové prvky.

Nepochybuji, že ti dva pánové z vývojářského studia Washbear dosáhnou svých cílů pro konečný produkt. Dokonce i ve své současné podobě stojí Parkasaurus za cenu 20 dolarů. Jistě, mohli byste hru grilovat pro nulový realismus a pevně se držet svého Johna Hammonda, pokud však chcete pohodovou a roztomilou manažerskou hru a pobavit se ve stylu Tamagotchi, tak je hra právě pro Vás.

Blink: Rogues je poměrně originální vesmírná střílečka, v které máte rozdělenou obrazovku a jste schopni se teleportovat z jedné půlky na druhou a toho strategicky využívat.

Hra nabízí postupně se stěžující kampaň, kde je vaším úkolem pro dosažení všech tří hvězd sestřelit úplně všechny nepřátele, a to na obou obrazovkách. Není to tedy vůbec jednoduché, neboť různorodí nepřátelé se objevují ze všech stran. A aby toho nebylo málo, existují určité druhy nepřátelských lodí, které lze sestřelit, jen jedním typem střeliva.

Vaše loď má kromě klasické střelby možnost jakési brokovnice, raket a laseru. Přičemž každá zbraň je barevně oddělena. Zároveň můžete svou loď převracet o 180° a na konci každého levelu narazíte na bosse.

Tuto kampaň si také můžete zahrát v kooperaci s kamarádem a navzájem si pomoci.

Dále zde máte možnost lokálního multiplayeru, a tedy i podpory Steam Remote Play Together. V tomto režimu si můžete zahrát v přátelském co-cop a vydržet až do konce vlny, nebo se se svým kamarádem předhánět, kdo bude lepší.

Principem je se vyhýbat veškerým střelám a ničit nepřátele. Pokud nejste zasaženi získáváte multiplier a tedy i vyšší bodové ohodnocení za zničení. Abyste svému soupeři zatopili, můžete se teleportovat na jeho stranu, zničit ho, nebo mu ukradnout nějaké jeho cíle.

A v neposlední řadě můžete do souboje vyzvat i AI, kde si můžete nastavit různé obtížnosti.

Blink: Rogues tedy nabízí poměrně velké množství módů k zahrání, a tak vás jen tak neomrzí. Nejlepší je si ji zahrát právě s kamarádem v co-op či kompetici.

Jedinou nevýhodu vidím v tom, že při co-op není možnost hrát na jedné klávesnici, ale je nutné zapojení ovladače.

Probouzíte se na neznámém podivném místě a vůbec nevíte, co se stalo. Vaším původním záměrem bylo vystopovat a dopadnout nebezpečného vraha. Zastáváte roli detektivky Marie, která ztratila paměť a vaším úkolem je se proplést bludištěm její mysli, nalézt všechny vzpomínky a obnovit celý příběh.

Příběh je rozdělený do několika kapitol, v kterých je vaším úkolem právě posbírat jednotlivé Mariiny vzpomínky a poskládat je na konci každé kapitoly dohromady.
Podle toho, jaké vzpomínky vyberete a které vyhodíte si utvoříte váš originální příběh.
Tato hlavní, opakující se linie je prokládána různými úkoly, které vás posunují dopředu.

Ale nejednalo by se o hororovou hru, kdyby ono podivné místo nebylo tvořeno spletitými chodbami z živého plotu, které se různě proměňují a vy ztrácíte jakýkoli orientační smysl. Po celém bludišti jsou také roztroušeny postavy děsivých manekýnských panen, které vás následují, pokud se na ně nedíváte.
Ale největším oříškem je váš pronásledovatel, který je téměř neviditelný, nesmrtelný a vždycky vás znovu najde a pokusí se vás zabít.

Abyste vůbec mohli přežít máte k dispozici několik schopností a předmětů, které postupně vylepšujete. Vaší jedinou obranou je blesk. Manekýni jím mohou být úplně vymazáni, avšak váš pronásledovatel pouze zpomalen a vy musíte rychle uniknout z dosahu. Proti měnícímu se prostředí máte křídy, kterými si můžete značit jednotlivá místa. A vaší největší, nejzajímavější schopností je vidět očima vašeho pronásledovatele. Pomocí tohoto pohledu jste schopni určit, kde se nachází, ale také především odhalit polohu vzpomínek, které jsou pro vás jinak skryté. Nevýhodou však je, že pokud tuto schopnost využíváte, jste náchylní k odhalení, a proto musíte tuto schopnost využívat chytře.

Pokud byste si chtěli vychutnat příběh a hororovou atmosféru bez neustálého někdy až otravného umírání je zde mód voyager, ve kterém nemůžete být zabiti a můžete si tedy naplno užít všechny hádanky a hororové prostředí.
Bohužel v tomto módu jsem párkrát narazila na bug, kdy se nedalo pokračovat dále v příběhu i při splnění všech požadavků a hra se musela spustit znovu.

Ve hře se dostáváme do situace, kdy Zemi došly energetické zdroje a je závislá na dodávkách z měsíce, kde byla vybudována speciální stanice. Vše funguje skvěle dokud nedojde k přerušení veškeré komunikace mezi Zemí a Měsícem včetně potřebných dodávek energie.

Na zemi vládne chaos, ale malá jednotka výzkumníků připravuje projekt letu na měsíc. Tady přicházíte na scénu vy, jakožto vybraný astronaut, který se má dostat na měsíc, zjistit, co se vlastně stalo a obnovit přenos energie na planetu Zemi.

Na začátku příběhu vůbec musíte úspěšně se svou raketou odstartovat, a to dříve, než k vám dorazí bouře. Následně se dostáváte na měsíc a musíte se prokousat nespočetnými úseky základny a pomocí logických hádanek uvést vše do provozu schopného stavu.

Na celé základně jste sami. Avšak vaše osamělost je mírněna vyprávěním příběhu pomocí různých nahrávek, hologramů a papírových zpráv, které vás celým průběhem před a po výpadku spojení provedou. Zároveň získáte podporu umělé inteligence ASE – létajícího robotka, který vám pomáhá při řešení různých problémů.

Jednotlivé hádanky, nejsou příliš složité. Většinou se jedná o nalezení kódu pro odemčení dveří, zvládnutí jednoduchých úkonů dříve, než vám dojde kyslík, či hledání různých věcí, které vám pomohou při hledání jiné cesty k cíli. Vašimi jedinými přístroji kromě skafandru jsou baterka a laser.

Hra je nádherně graficky zpracována, a to včetně fyzických jevů měsíce. Nabízí krásné měsíční výhledy, ale zároveň na vás působí i tíha příběhu a různorodost lidského chování. Snad jediným minusem je, že příběh by mohl být o něco delší.

Všichni cestují. To je fakt dnešního života. Cestujete do obchodů, cestujete do práce, cestujete za přáteli a rodinou, a pokud to vaše okolnosti dovolují, tak cestujete na místa daleko od domova. Wanderlust je neobvyklé a odvážné pojetí hry založené na literatuře. Odvaha umělců, kteří vytvořili hru skládající se převážně z textu, si zaslouží obdiv. A také uznání, protože Wanderlust je prostě opravdu dobrá hra, i když je vlastně mnohem více interaktivním románem než hrou.

Existují čtyři dlouhé příběhy (a několik kratších), které popisují dobrodružství čtyř fiktivních postav, které jsou daleko od domova, v cizích zemích, které čelí vlastním slabostem, stereotypům a víře.

Hra Začíná na Rapa Nui (Velikonoční ostrov), kde se pět cestujících schází, aby si vyměňovaly příběhy o svých cestách a objevovali slavný ostrov. Každý člen skupiny viděl různé části světa a má svůj vlastní pohled na to, co prožívá díky svým životním zkušenostem. Je tu Tomek, který strávil celý svůj život v úzkostech a depresích, Henriette, která touží po moři, její otec Henry, který cestoval po světě jako slavný fotograf módy, Martine a portugalská reportérka Adita, jejichž srdce patří Africe. Každý příběh je jiný a zabývá se různými tématy od zármutku, zpochybněním neznámého, lásky, rodiny, konfliktů a spirituality.

Tato hra je v lecčem podobná hře Prison Architect, nicméně se nestaráte o vězení s trestanci, ale o školu se studenty. Jediným rozdílem je tedy prostředí, protože grafika, herní systém, uživatelské rozhraní, budovy atd. nápadně připomínají PA, ačkoliv není obtížné čerpat nějaké paralely mezi veřejným vzděláním a uvězněním. 😊 Nicméně se není se čemu divit, protože Ryan Sumo, umělec PA, spoluzakladatel Squeaky Wheel, je také tvůrcem Academie.

Na úvod jsem startoval jen s travnatým terénem a hrstkou dělníků, položil jsem první dlaždice, stavěl cihlové zdi a zónu pro učebny, kavárnu a kuchyň. Zpočátku jsem zapomněl dát na toalety záchody, i když to netrvalo dlouho, abych si všiml, že mí studenti stále běhají ven, aby chcali a srali v křoví. Traumata ze školního života začala!

Dále přidávám potřebné vybavení pro každou místnost: stoly a tabule, toalety a umyvadla, ledničky a pece, stoly a židle. Najímám zaměstnance: učitele, opatrovníky, kuchaře a několik dalších dělníků.

Děti chodí do školy a tráví čas nejen v klasických učebnách a počítačových laboratořích, ale mají k dispozici i klubové místnosti. Přitom všude dělají nepořádek, nechávají bordel ležet na chodbách, stěžují si, že mají hlad nebo se nudí. Nejvíce mají však hlad, neboť po několika dnech jsem si všiml, že děti sedí ve třídě a přemýšlejí o hamburgerech, pak jdou do jídelny a přemýšlejí o hamburgerech a pak se vrátí do třídy, kde přemýšlejí o hamburgerech. Dívám se na dítě sedící na toaletě. Jeho myšlenka je: hamburgery. Vypadá to, že moji kuchaři nevaří a venku se hromadí dodávky potravin. Vyhodím svůj kuchařský personál, nahradím je, ale každý ve škole stále myslí na hamburgery, aniž by je dostal. Nakonec zkontroluji Steam fóra, která říkají, že je to známá chyba, a restartování hry může pomoci. Jakmile to provedu, personál kuchyně kmitá, přinese jídlo, uvaří a servíruje. Děti se vracejí k přemýšlení o vědě a knihách! Také se můžete setkat s různými problémy jako šikana, záškoláctví, tajné chlastání či kouření na záchodech, a tak podobně.

Navzdory mým různým omylům zůstává moje škola z větší části zisková. Splnil jsem požadavky všech dostupných státních grantů a dotací.

Hra mě vskutku bavila, o tom svědčí odehraný čas, který překonal 50 hodin. Posbíral jsem 90% achievementů, věřil jsem si na 100%, ale hru bych musel hrát 4x více času, což už mi přijde až příliš.

Dog Duty, real-time taktická hra, ve které ovládáte četu tří vojáků s jejichž pomocí máte zachránit svět před destrukcí.

Vše začíná vysláním skupiny vojáku na misi, kde mají zlikvidovat nepřátelského velitele Octopa. Octopus však zaútočí první a vrtulník je sestřelen a vojáci zajati.

Vaší první misí je tedy uniknout a osvobodit své dva kamarády z jednotky. Jakmile se vám to povede, dostáváte se do poměrně otevřeného světa okupovaného nepřátelskými jednotkami.

Svět je rozdělen na čtyři ostrovy, které mají na svém území určitý počet nepřátelských základen. Základny jsou v podobě skladů se zbraněmi, vybavením či tréninkovými stanicemi s velkými stroji, zastupujícími roli bossů.

Mechanikou hry je, že každá stanice má svoji vlastní obtížnost, která je indikována počtem hvězdiček v levém horním rohu. A aby bylo vůbec reálně možné je všechny obsadit, musíte postupovat od těch nejjednodušších, neboť postupným obsazováním základen ty zbylé na daném ostrově ztrácí své výhody. Například pokud obsadíte sklad vybavení, nepřátelské jednotky přijdou o své neprůstřelné vesty.

Jak již bylo řečeno na začátku, vaší jednotkou je četa tří vojáků, kterým v obchodech můžete nakupovat nové zbraně a různé pomocné vybavení. Každý voják má svou speciální schopnost, která může být v bojích rozhodující. Postupem hry osvobozujete další vojáky z vaší jednotky a musíte si tedy zvolit, které tři s jejich schopnostmi budete preferovat. Mezi schopnosti patří například léčení, těžká palba, či tvorba štítu.

Po jednotlivých ostrovech se pohybujete pomocí obrněného vozidla, či loděmi. Na tyto dopravní prostředky si také můžete zakoupit různé kanóny, protože i mimo základny můžete narazit na nepřátelské oddíly.
Cílem hry je postupně obsadit celé tři ostrovy a následně se vrátit na ten prvotní, kde se nachází Octopova základna, kde na vás čeká nikdy nekončící zástup vojáků.

Celá hra je provedena kombinací pixelové a voxel grafiky, která navozuje nostalgické pocity starých her.

Bohužel se zde vyskytuje i poměrně otravný bug v podobě občasného zamrznutí po obsazení základny a nutnosti se vrátit do hlavního menu a až poté pokračovat. Hra se však nachází v early accessu, takže doufám, že dojde k jeho nápravě. Jinak se jedná o zábavnou hru s kratší herní dobou.